po obloze mraky jdoucestou dlouhou nelehkou mapy žádné nemají šero nesou po kraji minulost jedí s rulíkem a pijou černej čas s mlíkem ten rulík nemá žádnou chuť v ústech se válí jako rtuť i on si hledá cestu svou za duší dávno ztracenouza Alenkou a králíkemdát si svůj černej čas s mlíkem králík se…
malá noční
černá jsi noc jako kořeny buků studnice která hluboko zebe mrazivá noci prorůstáš chřípím když měsíc vychází nad cáry stromů hrajeme spolu tu divnou hru s noži koho to sklíčí může jít domů vyhrává ten který zůstane živý dokud se úsvit v bolestech rodí doma je teplo ticho a místo přestože něco po dvoře chodí
Důvod k modlitbě
otočíš se na nemocničním lůžku z výhledu oknem zbyl jen kříž už neudržíš bibli ani tužku modlíš se i když nevěříš
V pokoji bez dveří…
V pokoji bez dveří vzpomínky vadnou dávná vzplanutí tíží srdce chřadnou Není už popela nehřeje peřina nehledá tajemství tvá ruka u klína Zbytečná slova stravují těla zakletá ústa však mluvit by chtěla
falešné odrazy
život ve falešných odrazech pod střechou co se tváří jako nebeve čtyřech pobouraných zdech v průvanu slov ze kterých zebe…natáhnout obě ruce pro pomoczjistit že pravda je jinde než byla prveže není den ale dávno temná nocs hvězdami v kaluži čerstvé krve
úplněk v lednu
zlehka se projít zimní travou jako když vlci za potravou a toho třpytu nadýchat se po ukončení noční práce trochu se otřít blízko smrti jak ptáci k ledu přimrznutí
Je ticho…
Je ticho krájí se den nocí, která nebyla vlhká je zlatem protkaná tvoje peřina
Host NaPokraji – Oto Sládek
Minimalismus s … maximálním … účinkem … OTO SLÁDEK … … ráno zvedá hlavy … a všechny tvé pocity … se tlačí tam a zpátky … Apollinaire ukrytý v přístavu … vypluje …
mandala
jako když vlétne motýl do vagonu s uhlím narodil ses cestou na dno truhly
Host NaPokraji – Milena Uličná
„Nevím, jestli fotografie kradou duši, ale mám je ráda. Ptali se mne, proč fotím…Protože nějak musím. Od doby, co se mi před pěti lety narodila dcera, je pro mne focení určitou formou terapie a mám na tom zvláštní druh závislosti…Protože obě milujeme les, nějak samo mě to přivedlo k focení ukrytého lesního světa…Plného kouzel…“ Milena…