Rubrika: Vladimír Hudeček

svaly mi časem trochu ztuhlyčekáním kdoví kde na kdoví co dál klepu zevnitř na víko truhlyhlína mi škvírou propadá za víčko

zlíbilo se bohuže mi uzme nohuza chvilinku pouhouutnul mi tu druhoutak čekám bez napětíkdy vezme i tu třetí

jednou ti pošlu starou knihu s deštěm pak mezi žiletkami nahlédnu tiše do výstřihu abych tam našel tvojí pihu modlit se mezi modřinami

jsem prošlé zboží co se neprodává lehces čumákem pevně přitisklým na sklokteré v mé výloze najednou praskloa vyměnit ho už ani ďábel nechcedokud mu někdo nezaplatí vícnež jenom slinami jako ti prvíkouskem kříže špinavým krvía našimi zbytky z uren a popelnic

na stále stejné staré židli na kterou světlo už nesvítí jen mezi kameny sám bydlím ti co dřív viděli mě nevidí nemám dost síly stále znova říkat kdo jsem že se neměním raděj půjdu se mlčky schovat za oprátku někam do větví

jdu cestou, kterou už nikdo nekráčí světlo z ulice osvětlit ji nestačí jen na ní dělá další hluboké stíny po kterých šlapu, přeskakovat jsem líný