Rubrika: Martin Dobeš

  Milá maminko, píšu ti ze školy v přírody. Máme se tady fajn. Spím s Péťou a Pepou v pokojy. Fčera jsme byly na výletě za dykobrazi. Jeden mě málem kofl do oka. Naštěstí se trefil jen Pepovi kolena a musel do nemocnice. Večer nám soudruška úča spívá a my ji to hezky kazíme, taky…

Povalil jsem ji na zem, ležela jako opařená, pak jsem ji svlékl, zaťala nehty do mé kůže, venku sršely blesky a křídla, naježila srst a řekla, chtěla bych tě počůrat, ach lásko bezbožná!

Když ráno slunce zakokrhá, Ležím ještě ve vaně. Když ráno rosa napadá a pouta noci na hraně, koutkem dechu zavyju. Jak psi vyjou na saně. Dovětek: pak ale vstanu a učešu ti hřeben.

Zběsilost v srdci a zběsilost na jazyku. Kapénka potu na čele a úžas zavěšený ve tváři. Padám, padám. Vše, co jsem kdy prožil a na co ruka sáhla. To vše, v jediné vteřině, teď. Teď, než bude konec! Vteřina letu nekonečností, vteřina pravdy. Teď, teď. Smrt, vášeň, šílenství a čirá radost. Podoby jedné tváře. Tao…

Dokážeš-li pohlédnout za bránu smrti, staneš se moudrým. Nedokážeš-li pohlédnout za bránu smrti, přestože ses o to pokusil, staneš se šíleným. Zůstaneš-li naživu, bude tě provázet Beatrice nebo Vergilius. Jen šílení vidí věci zapovězené. Jen nepříčetní a moudří procitnou. Do světa, kde smysly člověka neošálí a kde bolest pije se plným chřtánem jako láska z…

Sedávat na pařezu s růžencem tekoucím mezi prsty. Hulákat zpitý do hory. Vozit se na káře s voňavým obilím a zapřahat vola před kola. Sypat vanilku do ran v dubu ztepilých mízou. Výt jako kojot do tvých snů měsíční noci. Svlékat se a oblékat do ranních ros. Být kejklířem a nebýt. Ou vádí ouja! Ouja…

Klouzal jsem                                        po bramborových natích. V trávě na valše                                                  vložil jsem. Vlas…

Sen o tom, jak se jako válečník účastním nějaké epické bitvy. Jsem to já, ale nejsem to já, tak někde napůl. Chvílemi bych rád zvítězil a vstoupil slavně do Ódinovy síně v Ásgardu, ale bitevní vřava skutečně nahání hrůzu. Můj sen nebyl dostatečně dlouhý, abych uvykl pohledu na roztříštěné lebky, odseknuté končetiny a potoky krve…

9.4. 2018 Posbíral jsem ocásky a jejich stíny přidal do hrnce. Z probouzejícího se jarního světla jsem uvařil vývar. Když jsem ten obraz pojídal, ozvalo se tlumené zamňoukání. Sladkokyselá chuť mi zavoněla u nozder. Obraz je světlo za hranicí vůně a pachu.

6.8. 2016 Procitl jsem na setmělých jatkách. Světelný kužel ze stropu protínal a řezal prasečí hlavy v šeru kolem mne. Neviděl jsem celá těla, jen mlhavé obrysy v místech doteku světla. To světlo se chvělo v podobné křeči jako prasečí těla. A na hácích, vzdáleně podobných Kristovu kříži první golgotské noci, visely žebra a kýty….