Rubrika: František Vrba

tak proto pusou…že jsi panna že se ti nechce nocí jít že jsi jak postel rozestlaná a já zas jako holobyt kde se dvě dávno krotké krysy uvnitř mé lebky prochází a na zahradě jako kdysi rozkvetly třešně s provazy spěcháš-li ráno…zůstaň u mě a nedívej se dozadu však budu-li to ještě umět vyjdeme si…

někdy jsi hlínou ztvrdlou v níž po jablka zarůstám toužím ti rozervat hrdlo za noci kdy se cítím sám bereš mne nadarmo do úst a potom chutnáš jako sad s kořeny co umí dorůst za noci v křiku kde jsem rád za noci krve co bodá do spánku spánkům jako běs blázen ten vrah co…

jdu potmě lesem podél řeky se starou vránou ve vlasech a zase jsem si nevzal léky a možná bylo načase je jednou provždy porozházet jak perly svinským kalužím a běsům dodat správný název i smrti…té už nedlužím a až se změní k nepoznání mé ruce v dvoje pařáty až budu lihem zahřátý najdu tě bílou pod…

zdalipak zklidním se… anebo podřeži přemítám, hledaje co poklást přes pyj ať aspoň pro dnes až do rána poleží není-li dívenky, co u mne přespí jednu mám! ba co víc…známe se odmala s takovou panenkou bude to jisté. i když je hadrová a trochu pomalá přec jen je děravá na správných místech!

Stejně v máji jako v říji miluji se, tedy jsem když o futra hlavou biji v monolozích s penisem A když jsem už unavený zkouším krví z hlavy psát napříč všechny čtyři stěny že já plus on se máme rád

ulehám nahý na dno vany vždyť v ložnici už co jsem živ je dvojpostel jen pro potkany a z kuchyně půl basa piv mne do tmy tmoucí tiše vábí laskavými přísliby co si mám nechat a co už zabít kdyby jsi přišla… co kdyby nůž tady mám! i kolovrátek na kterém spřádám staré vlasy co…

tak dám si tedy ještě jednu v baru kde se mi dobře chátrá kde vrchní skrývá černou bednu a na dně svýho psychiatra ten utrejch co stek po ubruse mi žádnej páter nepožehná dávno už umřel za tvý stehna v hořící peci po funuse a ty spíš sama s bílou psicí a jeho urnou na…

DNES TANČÍŠ SE MNOU… PO POKOJI a schováváš si do blůzy pár bílých vlasů z lebky mojí co vypadaly od hrůzy Pod tvojí sukní hnízdí ibis v zcuchaných vlasech Morana za ňadry břitva proto kdybys nechtěla zůstat do rána A na tvý tváři kvetou máky když s milostnou finesou zavoláš z okna funebráky ať už…

POSLEDNÍ NOVÝ ROK… NA ZIMNÍ SEMESTR jsem havran přimrzlý na tvoje blata. Ač tohle početí nebude beze skvrn, zbudeš mi v náruči jediná svatá! Jediná svatá a milostná bělice, nesoucí na rtěnce syny i spásu… A až se s rozbřeskem oběsím na klice, můžeš mi ty běsy vyčesat z vlasů.

S lednovou vichřicí jdeme na procházku, já vpředu a ona zametá stopy, zamrzlou řekou, stužkou na podvazku, jdeme až na dno všechno svoje dopít. Nad námi andělé, láska a všehomíra, po prvním hltu vysaju se z rány, přesto mne za límcem chladná ruka svírá, i v parku na větvích další sebevrány…