Rubrika: František Vrba

  Zrovna, když zvonilo děvčátko odvedle, vážně jsem přemýšlel, co ještě přestát. Neboj se… Řeklo mi nápadně pobledlé. Už to jde za náma po střeše města.

  Sám v masce pudla na dětským hřišti žiju svý životy. Minulý, příští… Životy, v kterejch má zpravidla navrch i pes, co o růži kušnu si natrh.

roztáhnu závěsy z těžkého sametu pár ptačích mrtvolek do kamen nametu olíznu ucho té, co napůl ještě žije a přečtu jí něco ze svý poezie… …zdál se ti, milá, sen, kde černí motýli seděli na plicích babího léta? i když to nastalo nejspíš už před chvílí zůstanu u tebe do konce světa

došlo mi pití, vlčí žrádlo zbyl tu jen popel z cigaret a zkrvavené prostěradlo a uražený dívčí ret ta představa je příliš krutá ve vsi jsem nebyl mnoho let mám s sebou nůž a Vonneguta jatka to budou…číslo pět

Po zimě jaro a pak léto… dá se to shrnout jednou větou. Po létě podzim, další zima… zůstanu raděj mezi svýma! Kdo by chtěl vstávat v týhle době? Ledaže bych se vrátil k tobě… A lehli bychom si tu noví do hlíny po mým sousedovi…

černá jsi noc jako kořeny buků  studnice která hluboko zebe  mrazivá noci prorůstáš chřípím  když měsíc vychází nad cáry stromů  hrajeme spolu tu divnou hru s noži  koho to sklíčí může jít domů  vyhrává ten který zůstane živý  dokud se úsvit v bolestech rodí  doma je teplo ticho a místo  přestože něco po dvoře chodí

zlehka se projít zimní travou jako když vlci za potravou a toho třpytu nadýchat se po ukončení noční práce trochu se otřít blízko smrti jak ptáci k ledu přimrznutí

jako když vlétne motýl do vagonu s uhlím narodil ses cestou na dno truhly

A nocí obcházej bytosti… Postavy s lebkami divokých koček, postavy ženských boků a vlasů, kéž ať mne některá vykostí! A buben má z mých ostatků… Až přijde vítr od severu, donosí v sobě naši dceru, zas bude všechno v pořádku…

všechna ta chvíle je zalitá v jantaru v přeletu draka nad ztichlým náměstím v barový stoličce vržený proti zdi v břízách a pannách co už se nechvějou ve skoku jelena a vlčím severu ve vlasech stařeny s ošklivým úsměvem v posledním cigáru kouřeným za chůze ve slavným Hosana co blízko má k Ukřižuj ve chvíli…