Rubrika: Barbora Nebeská

Tvé dlaně v dlaních mýchvedou mě prázdnou ulicípár kroků vedle tvýchA s každým krokemne, že ne – jsounaše duše souzené

Miluješ s citem vrahamé tělo plné ranšeptáš mi – jsi mi draháozvěna křičí do všech stranA vždy když skončíšticho jejak málo láskyv tobě je

Láska by měla hřát u srdce i o kousek níž tak aby nebe bylo ach bože kousek blíž Měla by hřát a hladit ta zranitelná místa která jen tobě dala bych kdybych si byla jistá

Bělostná křídla holubic která dnes pálím žárem svic na prach se změní co by ne snad mi to Pán Bůh promine

Ne nechci umřít jen často bděle spát co svět jen světem bude sny se mi budou zdát

Tak jako ve snu o létání líbáš mě ústy hladíš dlaní Tak jako ze sna o smrti chutná tvé příští objetí

Už ani masku šitou na míru nesundáš z tváře trpíš pro víru Pro víru v sebe, mě či koho? Zbylo tak málo lásky mnoho

Na kraji lesa tichý stín volá své verše do krajin Verše jsou hrubé jako oprátka dozněla píseň končí pohádka

Je to tak prosté žádná zrada jenom tě prostě nemám ráda jenom tě prostě nechci znát miluj mě prosím měj mě rád

Vrásky na čele v těch rýhách vzkazy nečtené