Já a můj pes jsme hnali nocí… ozvěnou zchřadlou v našich krocích samotě hledat v parku lék společným lovem Karkulek Jedna z nich možná příliš smělá si pod Jiráskem zapomněla kalhotky a svůj kvítek bílý dobrý už leda pro vázu Oba jsme v tuhle strašnou chvíli nad její krásou tiše vyli spojeni poutem starobylým krví a kusem provazu
Franto, pro mě velká síla slov
Přečetl jsem hned třikrát Franto.
skvělé
Jsem ráda, že je tu zase jednou "živo". 😀 Bezva práce, Františku.
Děkuju moc všem!
Jenom jsem polkla a začala číst znovu.