tak proto pusou…že jsi panna
že se ti nechce nocí jít
že jsi jak postel rozestlaná
a já zas jako holobyt
kde se dvě dávno krotké krysy
uvnitř mé lebky prochází
a na zahradě jako kdysi
rozkvetly třešně s provazy
spěcháš-li ráno…zůstaň u mě
a nedívej se dozadu
však budu-li to ještě umět
vyjdeme si do sadu
Ta fotka, a vůbec všechny ty kanapovky z posledního období, to je vysokej level, zasloužej si být pěkně pohromadě, pospolu, svázaný v drsným kartónu spolu s tvejma básněma.
Představuju si ten sad, v kterým se na stromech houpe ta komančská symbolika, třešně a oprátky, a nevím, asi bych tam s babou nešel, to už bych musel bejt pořádnej úchyl… Působí to na mně dneska trochu drsněji. Drsná poetika a romance.
EXCELLENT!!!!
Opravdu povedená.