Tvé dlaně v dlaních mýchvedou mě prázdnou ulicípár kroků vedle tvýchA s každým krokemne, že ne – jsounaše duše souzené
Miluješ s citem vraha…
Miluješ s citem vrahamé tělo plné ranšeptáš mi – jsi mi draháozvěna křičí do všech stranA vždy když skončíšticho jejak málo láskyv tobě je
truhla blues
svaly mi časem trochu ztuhlyčekáním kdoví kde na kdoví co dál klepu zevnitř na víko truhlyhlína mi škvírou propadá za víčko
Láska by měla hřát…
Láska by měla hřát u srdce i o kousek níž tak aby nebe bylo ach bože kousek blíž Měla by hřát a hladit ta zranitelná místa která jen tobě dala bych kdybych si byla jistá
Host NaPokraji – Miroslav Hlinka
Momenty tichaNechte na sebe působit němé svědky naší minulosti a užijte si tajuplnou cestu po českých kostnicích, které vypráví své příběhy beze slov. Tichem. A pokud chcete vidět více, navštivte web www.momentyticha.cz, kde můžete vidět nejen další ukázky fotografií, ale kde je možné si objednat i stejnojmennou knihu mapující ve 190 fotografiích 20 českých kostnic.
Bělostná křídla…
Bělostná křídla holubic která dnes pálím žárem svic na prach se změní co by ne snad mi to Pán Bůh promine
Déšť přišil oblohu k ztichlému kraji…
Déšť přišil oblohu k ztichlému kraji, luna tou jizvou hladivě stéká. Čeká tu zvíře na člověka… Čeká a krčí se v bukovém háji. A listy už brzy opadají. Spolu s tvou košilkou odlétnou někam, kde se ti o dravci živé sny zdají. Proto tam, miláčku, na tebe čekám…
Letmá úvaha o životě
Pospíchám okolo vlastního těla na schůzku s dívenkou, která mě chtěla. Přespříliš průsvitná… Zážitek mezní! (Varhany jindy tak jímavě nezní.) Je to jak vymáčknout obrovský nežit… Vydechnout naposled? Žít nebo přežít? Anebo hýčkat si, jak je to se vším, peklo, co později přeroste ve mši.
Host NaPokraji – Olga Stráníková
Nechávám tyto obrazy doznít beze slova vysvětlení… Jsou pro mne zjevením letošního podzimu a stejně jako on, i Olžiny fotografie jsou zahalené jakýmsi oparem tajemna, o němž není třeba diskutovat, popisovat jej. Jediné, co mi zde přijde důležité, je nechat její imaginaci promluvit jazykem temné vnitřní krásy… „Fotím, protože mi to přináší do života naději,…
Co kdyby
Když duše odletí s posledním havranem, někdo jen zmizí a jiný zůstane… Tvé paže vtělí se do černé moruše, duše tvá labutí slétne mi do duše… A pak se napiju z hluboké tůně, s kamením po kapsách, vstříc naší luně…